Abstract
Cílem této práce bylo zjistit vliv železnatého mořidla, duběnkového barviva a barvicího procesu na degradaci lněné textilie. Stejně jako konzervátoři papíru řeší problém korozivního působení železo-galových inkoustů na papír, tak i v případě textilií barvených hnědě a černě se lze setkat s podobným problémem. Příčinou jsou stejné výchozí suroviny pro barvení a přípravu inkoustů (zelená skalice (FeSO4·7H2O) a jako zdroj tříslovin duběnky a kůry stromů) a stejná základní stavební složka papíru a textilií rostlinného původu (celulóza). Narozdíl od inkoustem popsaných papírů jsou však barvené textilie v průběhu barvení mnohokrát vypírány vodou, a tak látky spojené se vznikem železo-galového barevného komplexu, které mohou ovlivňovat degradaci celulózového nosiče, mohou být dostatečně odstraněny. Právě proces několikanásobného praní barvených textilií může být důvodem, proč i některé černě a hnědě barvené textilie jsou stále v dobrém stavu ve srovnání s papíry popsanými železo-galovým inkoustem. Přesto se uvádí, že černě a hnědě obarvené textilie jsou často ve špatném stavu. Míra poškození textilního materiálu byla stanovena měřením průměrného polymeračního stupně celulózy, čísla mědi celulózy, rozpustnosti v alkalické vyvářce a měřením hodnoty pH vodného výluhu. Výsledky ukazují, že navzdory několikanásobnému vypírání vodou v průběhu barvení nebyly z textilie zcela odstraněny látky urychlující její degradaci. Negativní vliv iontů železa (mořidla) byl částečně redukován po jejich komplexaci s barvivem.