Abstract
V úvodu je konstatována problematika protikorozní ochrany zkorodovaných konstrukcí a konstrukčních prvků ze železných kovů mechanicky očištěných na stupeň St2/St3 [1], které z různých důvodů nelze pod nátěry tryskat. Je diskutován negativní vliv kumulace rozpustných solí ve rzi na vznik osmotických puchýřů a životnost ochranných nátěrů, ať už vzniklých depozicí na zkorodovaném povrchu před jejich nanesením (většinou chloridů) či průnikem plynných kyselých složek atmosféry (SO2) skrz již zhotovené nátěry, což je dále zdrojem vzniku rozpustného síranu železnatého v tzv. síranových hnízdech. Dále je zmíněno dosud publikované využití sol-gel techniky k přípravě předhydrolyzovaného ethylsilikátu pro stabilizaci amorfní rzi a zamezení šíření síranových hnízd a také využití zinksilikátových nátěrů. Byla potvrzena celkově velmi dobrá ochranná účinnost i vysoká odolnost proti vzniku osmotických puchýřů jednoho modelového organicky modifikovaného zinksilikátového nátěru s vysokým obsahem kovového zinku na silně zkorodované nelegované konstrukční oceli v kondenzační zkoušce bez korozních stimulátorů [2] a v neutrální solné mlze [3], obě v délce trvání 1440 hodin a uvedeny předpokládané důvody tohoto chování vyplývající z odlišného charakteru anorganického pojiva na bázi gelu kyseliny křemičité v porovnání s pojivy organických povlaků. Nakonec zmíněna možnost využití organicky modifikovaných zinksilikátových nátěrových systémů (základní vrstva s vysokým obsahem kovového zinku + vrchní vrstva v požadovaném barevném odstínu a sníženým obsahem zinku) k obnovení původního vzhledu kovářských a litinových konstrukčních prvků památkových objektů a historických artefaktů a uvedeny příklady praktických aplikací.