Abstract
V současné době prochází stavebnictví procesem implementace politiky trvale udržitelného rozvoje. V této souvislosti se mění přístup k použití materiálů a technologií na ochranu dřeva ve stavebních konstrukcích. Není žádoucí, aby dřevo v konstrukcích znehodnocovaly látky typu toxických biocidů apod., například tím, že zvyšují podíl nerecyklovatelných nebo nebezpečných stavebních odpadů. Perspektivní cestou do budoucna se jeví modifikace dřeva. V současnosti zejména termická modifikace dřeva (ThermoWood, PlatoWood), ale i chemická modifikace dřeva, např. acetylací (TitanWood), furfurylací (KebonyWood), a další, např. také modifikace silikony. Silikony se v současnosti ve stavebnictví uplatňují hlavně při hydrofobizaci povrchů minerálních stavebních materiálů. V posledních létech se však začala zkoušet jejich efektivita při modifikaci dřeva, s prvotním cílem zvýšit jeho hydrofóbnost, rozměrovou stabilitu, odolnost proti poškození požárem a odolnost proti biodegredentům. Na základě experimentální studie prezentované v tomto článku, je možno předběžně usuzovat na trvanlivostní charakteristiky dřeva modifikovaného vybraným komerčním prostředkem na silikonové bázi. Vzorky dřeva borovice lesní (Pinus sylvestris L.) a smrku ztepilého (Picea abies Karst L.) byly modifikovány ochranným prostředkem s obchodním názvem „Lukofob 39” a byly testovány na odolnost proti biologickým a abiotickým degredentům.